Dětské ZOO hřiště

ZOO hřiště

Na dětském ZOO hřišti se děti setkají se zvířaty jako je kur domácí, zakrslí králíci, holanské zakrslé kozičky, Gottingenská zakrslá prasátka a nebo třeba bordeauská doga  Na hřišti jsou rovněž prolejzačky a různé další atrakce. Zvířátka se mohou krmit pamlsky z automatu. 

KUR DOMÁCÍ

Na hřišti uvidíte všechna plemena kura domácího (Gallus gallus f. domestica, známého také pod častějším označením slepice) pocházejí pravděpodobně z kura bankivského (Gallus gallus). Tento lesní pták žije dodnes divoce v oblasti jihovýchodní Asie.  Zde také došlo k jeho zdomácnění. Již kolem roku 3 200 př. n. l. byl kur bankivský chován jako domácí slepice v Indii, v Číně o něm existují záznamy z doby 1400 let př. n. l a z Egypta z doby 1500 let př. n. l. Velmi brzy se kurové objevili na Krétě a v Řecku, je znám obraz kohouta na mincích již z doby 700 let př. n. l. Zprvu totiž zdomácnělé slepice chovali mniši v klášterech pro vejce a maso. Do Ameriky se kur domácí dostal již brzy po objevení tohoto světadílu. Podle všeho se však první zdomácnělá plemena kurů nechovala ani pro maso či vejce, ale spíše kvůli kohoutím zápasům. Kohoutí zápasy byly od pradávna velmi oblíbené u asijských národů a později s tato „móda“ dostala i do Evropy. Tento podivný „sport“ je v současné době zakázán ve všech západních zemích, někde se však provozuje ilegálně. V některých asijských zemích, například na Filipínách nebo v Indonésii, jsou však kohoutí zápasy běžnou součástí tamní kultury. Dlouhodobým šlechtěním byly z kura domácího vytvořeny desítky čistokrevných plemen slepic. Křížením různých plemen a linií za účelem vyšlechtění slepic s maximální snůškou vajec vznikly tzv. nosné hybridy.

ZAKRSLÝ KRÁLÍK

Na hřišti uvidíte zakrslého králíka je to forma králíka domácího, která byla vyšlechtěna ve Velké Británii. Všechna plemena zakrslých králíků jsou vzrůstem menší a hmotností nižší než ostatní domácí králíci. Ve většině případů jsou zakrslí králíci více choulostiví než běžná plemena (např. na nachlazení a onemocnění rýmou, která je u králíků velice závažným, až smrtelným onemocněním), a proto jsou určeni primárně k chovu ve vnitřních prostorách. Chov zakrslých králíků není užitkový (pro maso či srst), ale ryze zájmový. Při velmi dobrém chovu se může králík dožít 10 let. Průměrný věk dožití je pět až osm let. Prvním vyšlechtěným zakrslým králíkem bylo plemeno Hermelín. Z něho pak byla vyšlechtěna další plemena. Standardní zakrslý králík má hmotnost 1 až 1,5 kg. Zakrslí berani jsou mohutnější, váží 1,5 až 2 kg. V současnosti existuje velké množství plemen zakrslých králíků a v rámci plemen velké množství barevných rázů. V České republice patří mezi uznaná plemena Zakrslý hermelín, Zakrslý barevný, Zakrslý strakáč, Zakrslý rex, Zakrslý liščí, Zakrslý saténový a Zakrslý beran.

HOLANSKÉ ZAKRSLÉ KOZIČKY

Na hřišti uvidíte kozy, působí jemnou stavbou  těla na rozdíl od kozy kamerunské, hlava je drobná a ušlechtilá. Oči jsou živé, jiskrné a růžky jemné,  vytáčivé vně s úzkými konci. Výška nad lopatkami, tzv. výška v kohoutku, je u koziček v průměru  50cm, u kozlíků cca 55cm. Přesto v rámci standardu se můžete setkat s kozičkou od 45 cm až do 60 cm u kozlíka a vše je v pořádku. Poměr hrudníku a délky nožiček z celkové výšky v kohoutku je zhruba 1 : 1. Příliš krátké nohy nejsou znaky zakrslosti. Zakrslého vzrůstu tohoto plemena nebylo dosaženo tím, že se šlechtěním koziček jednoduše zkrátily nohy. Holandská zakrslá koza je vyváženou, příjemně působící zmenšeninou kozy, jakou ji máme všichni v povědomí. Srst, s výjimkou zimních měsíců, musí být krátká, přilehlá a nádherně lesklá. Občasným kartáčováním, které kozičky přímo milují, dosáhnete ještě výraznějšího efektu. Dožití: 10 let Rodí: 1-3 mláďata Potrava: býložravec 

GÖTTINGENSKÉ ZAKRSLÉ PRASE

Göttingenské zakrslé prase dosahuje v dospělosti hmotnost od 35 do 90 kilogramů a na hřišti ho určitě nepřehlédnete. Průměr je spíše na spodní hranici kolem 40 kilogramů. Nad 50 kilogramů už se jedná spíše o křížence. Optimální výška má být 35-38 centimetrů. V domácích chovech se nedbá tolik na velikost göttingenských miniprasátek a ty pak bývají i podstatně větší. Göttingenské zakrslé prase bylo vyšlechtěno v 60. letech minulého století na univerzitě v německém Göttingenu z minnesotských zakrslých prasat, vietnamských prasat a německého landrase. V současnosti je nejrozšířenějším plemenem využívaném k lékařskému výzkumu. Chová se v bílé barvě. Potravu göttingenských miniprasátek tvoří z 95% rostlinná potrava. Zbytek mohou tvořit třeba i granule pro psy, které zajistí všechny potřebné živiny a vitamíny. Nebo granule pro králíky bez léku, šrot, kukuřice, zelenina, směsi a granule pro prasátka. Ovšem samozřejmě s rozumem. Pokud zajistíte prasátkům správné vitamíny např. Konvit NEO, Plastin atd., máte jistotu, že dostanou všechny vitamíny potřebné pro správný růst a zdravý život a můžete psí granule vynechat. Nebo nechat pouze jako pamlsek. Nedávejte prasátku mléko. Výjimkou jsou kojící prasnice, ale těm lze dávat vyvážené směsi, vyrobené přímo pro kojící prasnice. Pozor na nedostatek vápníku u březích a kojících prasnic. Göttingenské zakrslé prase je také možné vodit na kšírkách pro psy. Velmi snadno si na to zvyknou a potom se s nimi můžete vypravit i na procházku bez obav, že je už neuvidíte. Po ochočení už si vás prasátko hlídá, abyste mu neutekli vy, a nevzdaluje se od vás na více než 20 m. Göttingenská miniprasátka jsou otužilá a na nemoci netrpí. Je jen potřeba jim v zimním období zajistit zateplenou boudu vystlanou slámou ve vysoké vrstvě a malým selátkům do 4 měsíců přisvěcovat infralampou, nebo je nechat někde v teple, pokud jsou o samotě a nemají se o koho ohřát. V zimním období při chovu venku stoupá energetická spotřeba krmiv o 100% na to je potřeba myslet. Jak prase vyhubne, většinou už mu není pomoci. Goettingen Miniature Pig Původ: Německo Kohoutková výška: 35-38 cm Hmotnost: až 35 kg.

BORDEAUXSKÁ DOGA

Tato doga patří mezi nejstarší plemena Francie. V polovině 19. století byly tehdejší dogy ceněny snad jen v Aquitanii. Bordeauxská doga se dříve používala k lovu velké zvěře, k zápasům, k hlídání domů a stád a jako pomocník řezníků. V době britské nadvlády v Bordeaux byla tato hlídací doga téměř určitě křížena s mastify i s podobnými španělskými dogami. Výsledkem tohoto křížení je dnešní bordeauxská doga. Mezi oběma světovými válkami utrpělo toto plemeno natolik, že po roce 1945 bylo ohroženo vymřením. Bordeauxská doga však nevymřela a její obliba vzrostla v šedesátých letech 20. století. Vzhled: Bordeauxská doga je velmi silný pes, který má celkově velmi svalnatou stavbu těla. Je impozantní a vzbuzuje velký respekt. Toto plemeno má hladkou, krátkou a na dotek jemnou srst, která může být zbarvena žlutě ve všech odstínech. Psi dorůstají výšky 60 až 68 cm a feny mohou vyrůst od 58 až do 66 cm v kohoutku. Hmotnost u psů je minimálně 50 kg, feny váží nejméně 45 kg. Povaha a využití: Dokud se tato doga neobjevila v roce 1989 v americkém filmu s Tomem Hanksem, nedosáhla mimo Francii žádného uznání. Bordeauxská doga je dobrý společník a ke svému pánovi se chová láskyplně. Je klidná, vyrovnaná s vysokým prahem vzrušivosti. Tato doga není agresivní, avšak vůči neznámým osobám je obezřetná a má tendenci zastrašovat cizí lidi. Tento pes je velmi dobrý hlídač.

OSEL DOMÁCÍ - OSKAR

Vědecké výzkumy dokazují, že dnešní domestikovaný osel je potomkem divokého osla ze severní Afriky. Albano Beja-Pereira, francouzský vědec, zkoumal DNA vzorků kůže a exkrementů v Africe, Asii a 52 státech Evropy. Afričtí i asijští divocí osli jsou kriticky ohroženi a velmi plaší, získat vzorky DNA přímo v jejich přítomnosti by bylo nemožné. Beja-Pereira proto shromažďoval všechno to, co po stádech zbylo na pastvinách a v napajedlech. Část výzkumu probíhala ve válkou zničeném Súdánu. Najít stáda divokých oslů bylo složité. „Súdán je zpustošený válkou a mnoho lidí se o osly příliš nestará." Míní Beja-Pereira. Debaty historiků i archeologů o tom, zda předkem dnešních domácích oslů je divoký osel asijský, nebo africký, byly ukončeny se zveřejněním výsledků tohoto výzkumu. Ty totiž ukázaly, že mají kořeny v Africe.

Dnešní domácí osel dosahuje kohoutkové výšky asi 110 až 130 cm. Existují už i miniaturní oslíci, ale i osli, kteří jsou vysocí i nad 150 cm. Geneticky se od koní liší zejména počtem chromozomů. Kůň má 64 chromozomů, zatímco osel jen 62. To je důvodem, proč jsou kříženci těchto dvou druhů (muly a mezci) sterilní. Mají jen 63 chromozomů a postrádají chromozom rozmnožovací soustavy. Osli mají tmavý úhoří pruh, kratší nohy, větší hlavu, delší uši a světlejší břicho i vnitřní stranu nohou. Stavbou těla se podobají primitivnějším druhům koní. Nemají ohon jako koně, ale typickou oslí oháňku.

Osli jsou velmi komplikované bytosti oplývající spoustou nálad. Umí být přátelští, mazliví, nezávislí, laskaví, dokonce i melancholičtí. Také nejsou žádné pochybnosti o jejich vysoké inteligenci. Ale když se mu zrovna nechce nic dělat, může to být ten nejlínější a nejtvrdohlavější tvor pod sluncem. Jako všichni koně i poníci dokáže kopnout i kousnout. Ale všechny tyto neduhy bývají způsobeny špatným zacházením nebo nezkušeností. Jsou opravdu odolní a imunní vůči nemocem. Ve volné přírodě se sdružují do stád, proto ani v zajetí by neměli žít osamoceni. V divočině žijí ve stádech, která mohou mít až 100 členů. Ale takové stádo bývá rozděleno do menších skupinek, které se od stáda oddělují v čase rozmnožování. Bývají nejaktivnější večer, ale cestují i přes den nebo v noci.
Délka březosti oslic je delší než u klisen. Oslice bývá březí přibližně 12 měsíců. Mívá jedno mládě, které je schopné vstát téměř
ihned po porodu. Divoké mladé samičky jsou na matku velmi silně vázány a zůstávají v její přítomnosti, zatímco oslí hřebci matku i se stádem sami opouštějí asi ve 2 až 3 letech svého života. Oslice může znova zabřeznout už několik dní po porodu. Vývoj oslů je pomalejší než u koní, proto by se mladí domácí osli neměli vystavovat přílišnému zatížení.
Využití oslů je důležité pro ekonomiku rozvojových zemí. V některých Afrických regionech pracují společně s velbloudy a vytahují vodu z hlubokých studní. Jsou často chovaní v zoologických zahradách. Jejich využití se mění v závislosti na části světa, kde žijí. Ve vyspělých evropských zemích rostou počty oslů chovaných jako domácí mazlíčci, zatímco v rozvojových částech světa tvrdě pracují a nosí opravdu těžké náklady. Uvádí se, že osel unese až 300 kg.
Navzdory tomu, že osel nebyl nikdy zvlášť oslavován, stal se symbolem egyptského boha Ra, v řecké mytologii také symbol boha Dionýsa (syn nejvyššího boha Dia, bůh vína a veselosti). Bohužel je také často používán jako označení pro hlupáka. Vyjadřoval to už Ezop ve svých bajkách. Je tedy zřejmé, že oslí připodobnění si předáváme už od starověku. Asi to byl stejně tvrdohlavý tvor, jakým je dnes.